6. Recenze knihy -- Nenuť mě počítat do tří!

Autorka: Ginger Plowmanová

Rok vydání: 2003

Vydavatel: Shepherd Press

Počet stran: 151

Webová stránka autorky: http://www.gingerplowman.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se potřebujete naučit řešit neposlušnost svého dítěte tím, že se zaměříte na jeho srdce. Autorka využívá příklady neposlušnosti z reálného života a ukazuje, jak se s nimi praktickým a biblickým způsobem vypořádat.

„V kostce“…

Kniha nabízí přístup k disciplíně zaměřený na srdce a vysvětluje, jak využívat Bibli za účelem povzbuzování a napomínání vašich dětí.

Hlavní myšlenky…

Pokud se snažíme změnit chování svých dětí namísto jejich nitra, způsobíme tím, že z nich vyrostou manipulátoři. Naučí se nám zavděčovat tím, že udělají, co jim řekneme, pouze ze strachu z trestu, aniž by se naučily žít tak, jak jim říká Bůh.

Pokud máme svým dětem skutečně pomoci, musíme zvolit opačný postup neboli na základě jejich chování odhalit postoje jejich srdce, které dané projevy motivují.

Místo abychom svému dítěti pouze říkali, co udělalo špatně a jak by to mělo napravit, mu musíme klást otázky, které ho povedou k zamyšlení.

„Je důležité pokárat své děti, když udělají něco špatně, ale stejně tak důležité, ne-li důležitější, je projít s nimi, co je správné.“ (str. 47)

Poučte své děti o tom, co říká Bible o jejich těžkostech ve chvíli, kdy neuposlechnou. Neříkejte svému dítěti jen to, co udělalo špatně a co by mělo udělat místo toho. Také ho veďte k tomu, aby to skutečně udělalo. Zeptejte se ho, co mohlo udělat pro to, aby zareagovalo lépe.

Kroky…

„K tomu, abyste pomohli svým dětem rozpoznat, co se odehrává v jejich srdci, je užitečné probrat s nimi tři otázky. O jaké pokušení šlo? Byl to hněv, modlářství, závist? Bylo to sobectví nebo svár? Jak dítě na pokušení zareagovalo? V čem byla jeho reakce nesprávná? Jak jinak mohlo zareagovat, aby se zachovalo lépe?“ (str. 44-45)

Jednou z velmi užitečných pomůcek při vedení dětí k tomu, aby uváděly do praxe, co se naučily, je hraní rolí.

Každý večer si udělejte na své dítě nikým nerušený čas. Nespěchejte. Nevyužívejte danou chvíli k poučování, ale prostě si sedněte na jeho postel a naslouchejte tomu, co vám chce říct. Když usne, vraťte se k němu do pokoje a modlete se, aby se ho Bůh dotkl v srdci.

Než své dítě napomenete, „prozkoumejte své motivy: Dělám to proto, že nebyla naplněna moje, nebo Boží vůle? Napomínám své dítě, protože zhřešilo proti Bohu, nebo protože mi bylo jeho chování osobně nepříjemné, zahanbilo mě či mi způsobilo problémy?“ (str. 85)

„Měli bychom od svých dětí očekávat okamžitou poslušnost. Učte je, že Bůh chce, aby poslouchaly ,plně, ihned a s radostným srdcem’.“ (str. 117)

Nekárejte své dítě, pokud došlo k nehodě (která se ovšem nestala v důsledku jeho neposlušnosti).

„Ptejte se svých dětí, jak se za ně můžete modlit. Modlete se nahlas spolu s nimi. Modlete se často. Modlete se formou rozhovoru. Modlete se všude, aby si vaše dítě uvědomilo, že jeho nebeský Otec je vždy k dispozici. Modlete se za malé věci, jako je ztracená hračka, i za velké. Říkejte svému dítěti, že Bůh je věrný a vyslýchá vás, když se za něj modlíte.“ (str. 151)

Citace…

„Pokud bychom viděli ve veškerém jejich hříšném chování vzácnou příležitost k tomu, je něco naučit, byli bychom ve své výchově mnohem spravedlivější. Byli bychom neustále radostní a dychtiví, místo abychom měli zlost a propadali frustraci.“ (str. 70)

„Děti je třeba učit poslouchat, protože je to správné a těší to Boha, a ne proto, aby za to dostali odměnu. Odměňování dětí proto, abychom je přiměli poslechnout, v nich povzbuzuje sobectví.“ (str. 101)

„Motivem disciplíny vašich dětí by neměla být pomsta, ale láska. Vaším cílem by mělo být odstranit ze srdce vašeho dítěte pošetilost. Disciplína by neměla být založena na mentalitě ,Já ti ukážu!’ ani ,Tak, a teď to schytáš!’ Jejím motivem by mělo být: ,Miluju tě příliš na to, abych dovolila tomuto hříchu zakořenit a růst ve tvém srdci.’“

Různé…

Nikdy byste neměli napomínat své dítě, aniž byste mu přesně řekli, co udělalo špatně a co může udělat pro to, aby situaci napravilo.

Když své dítě napomínáte za špatné chování, mluvte na něj normálním tónem hlasu.

Vždy, když své dítě upozorníte na možné důsledky nebo mu řeknete, že něco uděláte, dodržte své slovo.

„Správné uplatnění výchovného prostředku by mělo vždy mít pozitivní vyústění. Pokud dítě přímo neuposlechne maminku v obchodě, nekřičte na něj ani neodjíždějte domů v hněvu. Taková kázeňská opatření vysílají negativní signál: ,Nejsem s tebou spokojená.’ Měli bychom si přát, aby dítě spíš přemýšlelo o tom, co mohlo udělat správně, než o tom, co udělalo špatně.“ (str. 105)

Nečekejte, že vaše dítě udělá něco hned napoprvé, co mu to řeknete. Musíte ho naučit uvádět do praxe správné chování se správným postojem a ze správného důvodu.

Když vaše dítě neuposlechne, nepovažujte to za beznadějné selhání. Chopte se toho jako příležitosti naučit dítě poslušnosti, aby mu daný hřích nezakořenil v srdci.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Kniha mi poskytla mnoho užitečných a praktických příkladů, jak se vyrovnávat s otázkami zlobení svého dítěte tím, že mu budu klást správné otázky, které mu pomohou si uvědomit, co udělalo špatně, proč to bylo špatně a co mělo v dané situaci udělat.

Myslím, že je snadné propadnout frustraci, když naše děti zlobí, protože se to děje očividně velmi často. Tato kniha mi připomněla, že zlobení je příležitostí k tomu, ukázat mému dítěti, co je správné udělat; to mu pomůže rozvíjet charakter pozitivním způsobem.

Místo abych svému dítěti pouze vysvětlovala, co má a co nemá dělat, mě tato kniha povzbudila k tomu, abych mu nejen říkala, jak se má správně chovat, ale spíše mu pomáhala učit se správnému chování tak, aby si uvědomilo, v čem toto chování spočívá.

2014 The Family Resource Library